Osudy domů i osudy lidí s nimi spojené jsou různé. Někdy se dům ani nedočká dokončení a už se chystají změny – jiný majitel znamená jiný názor na bydlení, jiný způsob života, jiný styl zařízení … Tak se začala i přeměna jednoho nenápadného domu na vesnickém-pohádkovou chaloupku, která by se chtěla ztratit v zahradě.
Noví majitelé koupili dům přibližně ve stádiu hrubé stavby. Ustálená praktická schéma – dolů kuchyň a jídelna s obývacím pokojem, nahoře ložnice – byla v přízemí doplněna pokojem a koupelnou, které měly sloužit pro nejstaršího člena rodiny. Jednoduše vícegenerační dům. U nových majitelů – mladé rodiny se dvěma dětmi – však byla situace jiná a jiné byly i jejich názory na míru otevřenosti prostorů ve spodní části domu. „Mnohé věci nám na domě vyhovovaly – například materiály, které použil při stavbě původní majitel, jako dřevo, cihlové zdivo nebo pálená střešní krytina, ale vnitřní dispozice nebyla zcela podle našich představ,“ začíná vyprávět příběh domu jeho nová majitelka. „Asi největším problémem bylo spodní podlaží – kuchyň byla příliš malá a uzavřena, za ní byla maličká komůrka a záchod. Z dnešní pokoje pro hosty byla přístupná koupelna. Dříve to měl být vícegenerační dům, zřejmě proto zde byly původně čtyři koupelny, což je podle mě v takovém domě pro jednu rodinu zbytečně mnoho. „
cestou kompromisů
„Byl to takový obyčejný dům, podle mě bez výrazu. Kdybychom stavěli nový, určitě bychom mnohé věci udělali jinak, a tak jsme i tento, již skoro hotový dům začali přizpůsobovat na svůj obraz. Zpočátku jsme chtěli změnit všechno tak, aby byl dům zcela podle našich představ, ale plány na bourání začali nabývat hrozivé rozměry. Proto jsme zvolili kompromis, „vypráví dále paní domácí. Mohlo by se zdát, že pokud koupíte hrubou stavbu, máte vlastně téměř hotový dům, ale opak je pravdou. Pokud má být interiér dobrý, a zejména pokud je třeba měnit již hotovou stavbu, vyžaduje to velmi mnoho práce. „Hotový interiér vypadá docela jednoduše a logicky, jakoby na tom nic nebylo, ale je to množství práce. A v domě jsou i věci, které ještě nejsou ani zdaleka hotové, „doplňuje domácí paní autorka interiéru, výtvarnice Daniela Révayovou-Lichardusová.
Největší změny čekali přízemí – kuchyň zvětšily o prostor původně určen na záchod a komoru a propojili ji s obývacím pokojem i s chodbou. V domě tak vznikl jakýsi okruh, jehož centrem je schodiště a krb z pískovce. „Krb měl být takovým srdcem domu, proto i tvar sopouchu připomíná srdce,“ vysvětluje paní Daniela. „Měl stmelit a propojit obytný prostor a být centrem celého dění. Okolo krbu se kroutí kuchyň, jídelna, obývací pokoj, tedy vlastně celý společný rodinný život. „Místo na krb zde bylo iv původním projektu domu, ale bylo technicky špatně navrženo. Proto bylo třeba vyřešit řadu problémů a cesta k výsledku, který vypadá velmi přirozeně, nebyla taková jednoduchá. „Pokud máte přizpůsobit svým představám něco, co bylo původně myšleno zcela jinak, je to často mnohem těžší, než postavit nové. Navíc se zde museli skloubit výtvarné představy a technické požadavky, „pokračuje autorka návrhu i realizace.
Paní domácí kdysi toužila po obrovském domě, „ale ve velkých prostorech jakoby se lidé ztrácely a mají problém spolu komunikovat,“ říká a dodává: „Podle mě má být rodina spolu, a proto si myslím, že dům by měl být úměrně velký rodině. Aby lidé neztratili vzájemný kontakt. Proto se mi velmi líbila i myšlenka srdce. Ačkoli má každý svůj pokoj, většinu času se setkáváme zde, zvláště pokud venku není pěkně. A rodinu to spojuje. Rada bych to využila, dokud jsou děti relativně malé. Neboť jednou odejdou a chtěla bych, abychom si jeden druhého užili. „
jasná volba
Dům s měděným srdcem
27642 Soňa Sadloňová
Pokud jde o uspořádání i styl interiéru, domácí paní měla o tom už dávno jasnou představu: „Vždycky jsem chtěla něco teplé, domácké, možná trochu mimo běžného standardu. Líbily se mi přírodní materiály, dřevo, kámen a umělecky zpracovaný kov. S Danielou se známe již mnoho let a mně se její práce velmi líbily, takže volba byla jasná. „Původně strohé hranaté tvary místností změkčili obliny krbu, schodiště i kuchyňské linky. Měkkost i propojení prostorů podpořila mozaika, která se táhne kolem krbu přes kuchyň až na chodbu. „Pro investora je podle mě výhodné i to, že všechno uděláme na klíč – od návrhu přes stavbu až po finále,“ doplňuje důvody domácí paní autorka interiéru. „Jsme parta lidí, většinou výtvarníků, a každý z nás se na něco specializuje – na práci s dřevem, se železem nebo s kamenem, děláme i stavební práce a instalace. Pro investora je to pohodlné, protože pokud potřebuje kuchyň, nemusí volat jednu firmu na montáž linky, druhou na elektřinu, třetí na vodu, čtvrtou na kachličky, celé to zorganizovat a správně načasovat.
